Volant je jedna z věcí, které si v autě všimneme okamžitě. Nejdřív ho chytneme, podle něj často poznáme stáří auta, výbavu i to, jak moc si výrobce dal záležet na ergonomii. Přitom dříve byl volant v podstatě jen obyčejný kruh. Tenký, tvrdý, často velký a bez jediné funkce navíc. Dnes je to ovládací centrum auta, ve kterém najdeme airbag, tlačítka, dotykové plochy, vyhřívání, ovládání rádia, telefonu, tempomatu i asistenčních systémů.
Vývoj volantu dobře ukazuje, jak se změnila celá auta. Z mechanického stroje se stal složitý dopravní prostředek, který řidiči nejen pomáhá řídit, ale také ho hlídá, chrání a někdy mu do řízení dokonce mluví.
První auta volant vůbec neměla
Úplně první automobily často nepoužívaly volant, ale spíše řídicí páku, podobnou kormidlu nebo táhlu. U velmi pomalých vozidel to stačilo. Jenže jak auta zrychlovala, bylo potřeba přesnější a pohodlnější ovládání.
Za jeden z prvních známých případů použití volantu u automobilu se považuje vůz Panhard, se kterým Alfred Vacheron jel závod Paříž–Rouen v roce 1894. Později, koncem 19. století, se volant začal prosazovat více a postupně vytlačil starší způsob řízení pákou. (autoevolution)
Dnes nám volant připadá samozřejmý, ale tehdy to byla technická novinka. Auta ještě neměla podobu, jakou známe dnes. Nebylo jasné, kde má řidič sedět, jak má vypadat pedálové ovládání ani jak přesně se má auto řídit. Volant nakonec zvítězil hlavně proto, že umožňoval přesnější dávkování pohybu a byl přirozenější při vyšších rychlostech.
Velký, tenký a tvrdý kruh
Když se podíváme na stará auta z první poloviny 20. století, volanty bývají velké a tenké. Mělo to svůj důvod. Řízení bylo těžké, bez posilovače, a velký průměr volantu pomáhal řidiči vyvinout větší sílu.
Takový volant ale nebyl příjemný ani bezpečný. Často byl tvrdý, kluzký a při nehodě představoval nebezpečnou překážku. Řidič seděl blízko něj, neměl airbag a bezpečnostní pásy dlouho nebyly samozřejmostí. Při nárazu tak volant nebyl jen ovládací prvek, ale také tvrdý předmět přímo před hrudníkem řidiče.
Starší volanty měly také úplně jiný vzhled. Často byly tenké, s kovovými rameny, někdy elegantní, někdy až křehce působící. V luxusních autech se používalo dřevo, v běžných autech tvrdý plast nebo bakelit. Dnes by takový volant působil krásně v muzeu, ale v moderním provozu by byl nepohodlný a nebezpečný.
Posilovač změnil pocit z řízení
Velkou změnou byl nástup posilovače řízení. Jakmile už řidič nemusel při každém manévru zápasit s volantem, mohl se volant zmenšit, zesílit a lépe tvarovat. Parkování přestalo být fyzická práce a řízení se stalo pohodlnější.
To ale přineslo i novou otázku: kolik zpětné vazby má volant řidiči dávat? Některá auta mají řízení lehké až příliš, takže řidič skoro necítí, co se děje pod koly. Jiná auta se snaží zachovat přirozený odpor a přesnost. Sportovní vozy si na pocitu z volantu zakládají dodnes, protože právě volant je hlavní spojení mezi řidičem a autem.
U obyčejného rodinného auta chce většina lidí hlavně pohodlí. U sportovního auta chce řidič přesnost. U dodávky nebo SUV zase ocení lehké ovládání ve městě. Volant se tak začal přizpůsobovat typu auta.
Airbag udělal z volantu bezpečnostní prvek
Jedna z největších změn přišla ve chvíli, kdy se do volantu nastěhoval airbag. Najednou už volant nebyl jen kruh na zatáčení. Stal se součástí bezpečnostního systému auta.
Mercedes-Benz uvádí, že řidičův airbag byl dostupný v modelu S-Class řady W126 od roku 1981. Později se airbagy rychle rozšířily a v roce 1992 se staly standardní výbavou u všech vozů Mercedes-Benz. (media.mbusa.com)
Tím se změnil i vzhled volantu. Střed už nemohl být jen tenký kovový prvek nebo ozdobná plocha. Musel v sobě ukrývat složený airbag, elektroniku a bezpečnostní mechanismus. Volanty zesílily, dostaly masivnější střed a začaly působit robustněji.
Někomu se staré tenké volanty líbí víc, protože mají eleganci a jednoduchost. Jenže z hlediska bezpečnosti je moderní volant úplně jinde. Při vážné nehodě může být právě airbag ve volantu rozdílem mezi těžkým zraněním a přežitím.
Tlačítka: nejdřív luxus, dnes běžná věc
Další etapa přišla s tlačítky. Nejdříve šlo o výbavu luxusnějších aut. Ovládání rádia, telefonu nebo tempomatu z volantu působilo moderně a draze. Dnes ho najdeme i v běžných vozech.
Multifunkční volant se rozšířil hlavně proto, že autům přibývalo funkcí. Rádio, navigace, palubní počítač, telefon, adaptivní tempomat, omezovač rychlosti, hlasové ovládání, asistent jízdy v pruhu. Kdyby měl řidič všechno hledat někde na palubní desce, bylo by to nepohodlné i nebezpečné.
Mercedes-Benz například připomíná zavedení multifunkčního volantu v souvislosti s rozvojem systémů pro informace, navigaci a zábavu v autě. Automobilky musely přemýšlet, jak všechny nové funkce nabídnout tak, aby řidič nemusel zbytečně pouštět volant. (eeNews Europe)
Dobře udělaný multifunkční volant je skvělá věc. Špatně udělaný je naopak zdroj zmatku. Některá auta mají tlačítka logická a hned víte, co dělají. Jiná mají malé plošky, nejasné symboly a ovládání, které člověk pochopí až po několika dnech.
Dotykové plošky nejsou vždy výhra
V posledních letech se do volantů dostaly i dotykové plochy. Na papíře to vypadá moderně. Méně fyzických tlačítek, hladší design, více funkcí na menší ploše. V praxi to ale není vždy lepší.
Klasické tlačítko má jednu výhodu: nahmatáte ho poslepu. Řidič ví, kde je hlasitost, kde tempomat a kde přepínání palubního počítače. U dotykových ploch je větší riziko nechtěného stisku. Stačí špatně přejet prstem, opřít se o volant nebo ho rychleji otočit a auto zareaguje jinak, než jste chtěli.
To je příklad situace, kdy modernizace nemusí automaticky znamenat pokrok. Volant má být především praktický. Je to věc, kterou řidič drží v ruce po celou dobu jízdy. Nemá být módní hračkou, která odvádí pozornost.
Vyhřívání volantu: drobnost, která se těžko opouští
Kdo jednou v zimě poznal vyhřívaný volant, často se ho už nechce vzdát. Je to přesně ta výbava, která nevypadá zásadně, dokud ji člověk nemá. Studený volant v mrazu je nepříjemný, zvlášť když auto stálo celou noc venku.
Vyhřívání volantu je dobrý příklad toho, jak se změnil pohled na komfort. Dříve se řešilo hlavně, aby auto jelo, brzdilo a topilo. Dnes se řeší, jak se řidič cítí během prvních minut jízdy. A právě volant je první místo, kde se s autem fyzicky potká.
Volant jako kontrolní centrum
Moderní volant dnes často ovládá:
- rádio a hlasitost,
- telefon,
- palubní počítač,
- tempomat,
- adaptivní tempomat,
- omezovač rychlosti,
- asistenty řízení,
- hlasové ovládání,
- jízdní režimy,
- někdy i rekuperaci u elektromobilů.
U některých aut už volant připomíná spíše ovladač než jednoduchý mechanický prvek. Řidič přes něj komunikuje s autem. Mění nastavení, potvrzuje volby, sleduje displej před sebou a někdy ovládá i funkce, které dříve vůbec neexistovaly.
To má jednu výhodu: méně sahání po palubní desce. Ale i jednu nevýhodu: volant může být přeplácaný. Když je na něm příliš mnoho tlačítek, ztrácí se jednoduchost.
Sportovní volant není jen na ozdobu
Sportovní auta často používají volanty s menším průměrem, silnějším věncem a výraznějším tvarováním. Není to jen design. Řidič potřebuje přesně vědět, jak má volant v ruce, kde je horní poloha a jak rychle auto reaguje.
Některé sportovní volanty mají dole zploštělý tvar. To může usnadnit nastupování a dodat autu sportovní vzhled, ale v běžném provozu to není vždy výhoda. Při větším otáčení může být kulatý volant přirozenější.
U závodních aut je volant úplně jiný svět. Může být malý, hranatý, odnímatelný a plný tlačítek. Tam už nejde o pohodlí při cestě na nákup, ale o rychlé ovládání konkrétních funkcí během závodu.
Budoucnost: zmizí volant úplně?
S rozvojem autonomního řízení se občas mluví o tom, že volant jednou zmizí. Možná u některých typů vozidel ano. U městských robotaxi nebo speciálních přepravních kapslí by volant skutečně nemusel být potřeba.
U běžných aut ale volant jen tak nezmizí. Lidé pořád chtějí mít kontrolu. A i když auto umí samo držet pruh, brzdit nebo zrychlovat, řidič stále očekává, že může kdykoli zasáhnout.
Spíše než úplné zmizení volantu nás čeká další proměna. Volant bude možná menší, chytřejší, propojenější s displeji a asistenty. Může sledovat ruce řidiče, reagovat na jeho pozornost nebo měnit odpor podle rychlosti. Ale základ zůstane stejný: řidič se volantem pořád spojuje s autem.
Co poznáte podle volantu u ojetiny
U ojetého auta je volant velmi dobrý ukazatel skutečného používání. Ošoupaný, lesklý nebo popraskaný volant může napovědět, že auto má za sebou hodně kilometrů, časté městské ježdění nebo nešetrné zacházení.
Pozor ale na jednu věc. Volant se dá snadno přečalounit nebo vyměnit. Krásný volant tedy sám o sobě neznamená, že auto má málo najeto. Naopak příliš nový volant v autě s vyšším stářím může být signál, že se někdo snažil interiér omladit.
Při prohlídce auta se vyplatí sledovat volant společně s pedály, sedadlem řidiče, řadicí pákou a tlačítky. Když všechno působí stejně opotřebeně, je to přirozené. Když je volant nový, ale pedály a sedačka vypadají unaveně, je dobré být opatrný.
Volant se změnil, ale pořád rozhodují ruce řidiče
Volant prošel obrovskou změnou. Z jednoduchého tenkého kruhu se stal bezpečnostní, komfortní a ovládací prvek plný techniky. Přibyly airbagy, tlačítka, senzory, vyhřívání i propojení s elektronikou auta.
Přesto jeho základní smysl zůstal stejný. Řidič přes volant vede auto. Cítí jeho reakce, drží směr a v krizové situaci rozhoduje během zlomku sekundy.
Moderní volant může pomáhat, varovat a zjednodušovat ovládání. Ale pořád platí, že nejlepší volant je ten, který řidiči nepřekáží. Dobře padne do ruky, má logická tlačítka, neodvádí pozornost a dovolí soustředit se na to hlavní: bezpečně řídit.
Napsat komentář