U brzd se často čeká na zvuk. Pískání, skřípání, kovové drhnutí, vibrování. Jenže to je zrádné. Brzdy nemusí křičet, aby byly špatné. Někdy jsou tiché právě proto, že už je jejich varování dávno pryč, nebo protože konstrukce auta hluk dobře tlumí.
Řidič pak získá falešný pocit jistoty. Auto brzdí, nic nepíská, pedál se zdá normální. Jenže destičky mohou být na hraně, kotouče pod minimální tloušťkou a bubnové brzdy mohou mít obložení opotřebené tak, že to běžný řidič bez demontáže vůbec nepozná.
Tiché brzdy nejsou automaticky dobré brzdy
Mnoho lidí si myslí, že špatné brzdy se vždy ozvou. Částečně je to pravda. Opotřebené destičky často pískají, rezavé kotouče mohou škrábat a kov na kov už vydává zvuk, který nejde ignorovat.
Jenže moderní brzdy jsou navržené tak, aby byly komfortní. Mají tlumicí plechy, kvalitnější směsi, lepší vedení třmenů a karoserie auta umí hodně zvuků odfiltrovat. U některých destiček navíc nemusí být slyšitelný indikátor opotřebení, případně tam vůbec není.
Ticho proto znamená jen jednu věc: brzdy nejsou hlučné. Neznamená to, že jsou v dobrém stavu.
Diskové brzdy: lépe viditelné, ale ne nesmrtelné
Diskové brzdy jsou dnes u osobních aut běžné hlavně vpředu a u mnoha aut i vzadu. Mají brzdový kotouč, destičky a třmen. Jejich výhoda je dobrý brzdný účinek, lepší chlazení a jednodušší vizuální kontrola.
Přes kolo se často dá aspoň orientačně vidět stav kotouče a někdy i tloušťka destiček. Když je kotouč hluboce vydřený, má výrazný rantl, je popraskaný nebo modře zbarvený od přehřátí, je to varování.
Problém je, že i diskové brzdy mohou být opotřebené potichu. Destičky mohou být sjeté rovnoměrně, bez pískání. Kotouče mohou být pod minimální tloušťkou, ale auto pořád brzdí. A pokud řidič jezdí hlavně klidně po městě, závada se nemusí projevit hned.
Bubnové brzdy: tiché, schované a zrádné
Bubnové brzdy se dnes často používají vzadu, hlavně u menších a levnějších aut. Nejsou nutně špatné. Mají jednodušší konstrukci, bývají levnější a pro zadní nápravu u běžného auta často stačí.
Jejich nevýhoda je kontrola. U diskových brzd něco vidíte přes kolo. U bubnových brzd je většina důležitého schovaná uvnitř. Brzdové čelisti, pružiny, váleček i vnitřní plocha bubnu nejsou na očích.
A právě proto mohou bubnové brzdy dlouho působit normálně. Auto brzdí, nic nekřičí, ruční brzda ještě drží. Jenže uvnitř může být prach, koroze, slabé obložení, unavené pružiny nebo netěsnící váleček. Bez rozebrání se to často pozná až pozdě.
Kdy jsou brzdy tiché, ale už špatné
Typická situace je pomalé opotřebení. Brzdy se zhoršují postupně, takže si řidič zvyká. Brzdná dráha se neprodlouží ze dne na den. Pedál nemusí najednou spadnout. Auto se jen chová o trochu hůř než dřív.
Varovné signály nemusí být zvukové. Může jít o delší brzdnou dráhu, měkčí pedál, tahání auta ke straně, vibrace při brzdění, zápach po jízdě z kopce, přehřívání kol nebo slabší účinek ruční brzdy.
Velké varování je také nerovnoměrné opotřebení. Jedna destička může být sjetá víc než druhá, protože váznou vodicí čepy třmenu. Zvenku přitom může brzda vypadat ještě přijatelně.
Pískání může chybět úplně
Některé destičky mají mechanický plíšek, který při opotřebení začne pískat o kotouč. Některá auta mají elektronickou kontrolku. Jenže ne všechna. A i když tam indikátor je, nemusí zachytit každý typ problému.
Navíc se může stát, že předchozí majitel nechal namontovat levnější díly bez indikátoru. Nebo že se brzdy opotřebují jinak, než se čekalo. Spoléhat jen na zvuk je proto špatný návyk.
Brzdy se mají kontrolovat, ne poslouchat až v poslední fázi.
Kotouč může být špatný, i když destičky ještě mají materiál
Řidiči často sledují hlavně destičky. Jenže brzdový kotouč je stejně důležitý. Může být tenký, zvlněný, popraskaný, nerovnoměrně sjetý nebo silně zkorodovaný.
U aut, která dlouho stojí, se na kotoučích tvoří rez. Lehké povrchové zreznutí po dešti je normální a po několika zabrzděních zmizí. Horší je hlubší koroze, vydrolená plocha nebo kotouč, který brzdí jen částí plochy.
Takové brzdy mohou být relativně tiché, ale výkon už není ideální.
Zadní brzdy trpí jinak než přední
Přední brzdy odvádějí při brzdění větší část práce, proto se opotřebovávají rychleji. Zadní brzdy ale mají jiný problém. U moderních aut mohou být méně zatěžované, hlavně při klidné jízdě. To znamená, že se někdy spíš zanášejí, reznou a zatuhávají, než aby se přirozeně „čistily“ používáním.
U bubnových zadních brzd se navíc prach drží uvnitř. U zadních kotoučových brzd zase může zlobit ruční brzda, vodicí čepy nebo nerovnoměrný kontakt destičky s kotoučem.
Proto není dobré kontrolovat jen přední kola. Zadní brzdy jsou bezpečnostní prvek také.
Co pozná řidič sám
Bez dílny a měřidla člověk nepozná všechno, ale základní kontrolu udělat může. Podívat se na kotouče, jestli nemají hluboké rýhy, výrazný rantl, praskliny nebo silnou korozi. Při jízdě sledovat, jestli auto při brzdění netáhne na jednu stranu. Vnímat, jestli pedál není měkký, gumový nebo nepravidelný.
Důležitá je i zkušební jízda po koupi ojetiny. Brzdy by měly brzdit rovně, bez vibrací a bez pocitu, že se auto musí přemlouvat. Ruční brzda by měla zabírat přiměřeně a na obou stranách podobně.
U bubnových brzd ale platí: skutečný stav se často pozná až po sundání bubnu.
Kdy jet do servisu
Do servisu je dobré jet vždy, když se objeví vibrace, tahání do strany, měkký pedál, zápach spáleniny, únik brzdové kapaliny, kontrolka brzd nebo výrazně delší brzdná dráha.
Ale čekat jen na tyto příznaky nestačí. Brzdy by se měly kontrolovat pravidelně, ideálně při výměně kol, při servisu oleje nebo před delší cestou. U ojetiny po koupi je kontrola brzd jedna z prvních věcí, které dávají smysl.
Není to drahá paranoia. Je to základní bezpečnost.
Diskové vs. bubnové: co je lepší?
Diskové brzdy mají lepší chlazení, obvykle vyšší výkon a snadnější kontrolu. Proto se používají vpředu prakticky u všech moderních osobních aut a u silnějších vozů i vzadu.
Bubnové brzdy jsou jednodušší, levnější a na zadní nápravě běžného auta mohou fungovat dobře. Jejich slabina není nutně účinek v běžném provozu, ale horší chlazení při velké zátěži a horší kontrola stavu.
Pro běžného řidiče je důležitější údržba než samotný typ. Dobré bubnové brzdy jsou lepší než zanedbané kotoučové. A nové destičky na špatném kotouči nejsou kompletní oprava.
Proč se brzdy nesmí odkládat
U motoru někdy poznáte problém dopředu. Hůř startuje, klepe, kouří, bere olej. U brzd může být hranice mezi „ještě to nějak brzdí“ a „už je pozdě“ velmi tenká.
Brzdy jsou systém. Destičky, kotouče, čelisti, bubny, třmeny, válečky, hadičky, kapalina, ABS a elektronika musí spolupracovat. Když se zanedbá jedna část, může trpět druhá.
Odkládání opravy často nešetří peníze. Naopak. Sjeté destičky zničí kotouče. Zatuhlý třmen zničí nové destičky. Starý buben zhorší účinek nových čelistí. A stará brzdová kapalina může při velké zátěži ztrácet vlastnosti.
Závěr
Brzdy, které nekřičí, nemusí být zdravé. Ticho je příjemné, ale není to diagnóza. Diskové brzdy se kontrolují snadněji, bubnové brzdy jsou schovanější a tím zrádnější. U obou ale platí stejné pravidlo: rozhoduje skutečný stav, ne zvuk.
Při koupi ojetiny se nenechte uklidnit větou „brzdy nepískají“. Ptejte se, kdy se měnily destičky, kotouče, čelisti, bubny a brzdová kapalina. A pokud si nejste jistí, nechte brzdy zkontrolovat.
Auto může mít silný motor, pěkný lak a bohatou výbavu. Ale když nemá dobré brzdy, není dobré.
Post a comment