Ještě před pár lety mělo auto na palubní desce spoustu tlačítek. Jedno na teplotu, druhé na směr foukání, další na vyhřívání sedačky, rádio, hlasitost, výstražná světla, mlhovky. Řidič často ani nemusel sundat oči ze silnice. Ruka si tlačítko našla sama.
Dnes je v mnoha autech všechno jinak. Uprostřed palubní desky svítí velký displej a spousta funkcí se přesunula do menu. Na první pohled to vypadá moderně, čistě a draze. Jenže za hezkým dojmem je otázka, kterou si klade čím dál víc řidičů: je to opravdu lepší?
Displej umí hodně, ale chce pozornost
Dotykový displej v autě není sám o sobě špatný. Na navigaci, couvací kameru, mapy, telefon nebo nastavení auta se hodí. Výrobce do něj může dát více funkcí, může ho aktualizovat softwarem a interiér díky němu působí jednodušeji.
Problém začíná ve chvíli, kdy se do displeje přesunou věci, které řidič potřebuje ovládat rychle a často. Typicky klimatizace, vyhřívání, hlasitost, ventilace, režimy jízdy nebo vypínání některých asistentů.
Když chcete v zimě zesílit topení a musíte kvůli tomu otevřít menu, trefit správnou ikonku a ještě posunout prstem malý ukazatel, už to není jen komfortní funkce. Je to úkon, který bere pozornost.
A auto mezitím jede dál.
Tlačítko má jednu velkou výhodu: dá se nahmatat
Klasické tlačítko nebo otočný ovladač má jednu věc, kterou displej nikdy úplně nenahradí. Řidič ho může ovládat po paměti.
Po pár dnech víte, kde je hlasitost, kde je teplota a kde zapnete odmlžení okna. Nemusíte se dívat. Stačí ruka, hmat a zvyk.
U dotykového displeje je to jiné. Plochá skleněná plocha nemá tvar. Neřekne prstu, kde je začátek a kde konec. Řidič se musí podívat. A právě to je ten rozdíl.
Není problém kliknout na displej, když auto stojí. Problém je dělat to za jízdy, v zatáčce, v dešti, v koloně nebo ve městě, kde se každou chvíli může objevit chodec, cyklista nebo auto z vedlejší ulice.
Moderní interiér, nebo úspora pro automobilku?
Automobilky často mluví o moderním designu. Velká obrazovka vypadá dobře na fotkách, v reklamě i v autosalonu. Auto působí technologicky vyspěle. Zákazník má pocit, že kupuje něco nového.
Ale dotykové displeje mají i druhou stránku. Pro výrobce může být jednodušší a levnější nahradit řadu fyzických tlačítek jedním panelem. Méně dílů, méně mechaniky, méně různých variant interiéru.
Software se dá upravit později. Tlačítko ne.
To ale neznamená, že je to vždy výhoda pro řidiče. Něco může být výhodné pro výrobu, ale horší pro každodenní používání.
Nejhorší je klimatizace schovaná v menu
Klimatizace je typický příklad funkce, která by měla být jednoduchá. V autě ji používáme často. V létě chladíme, v zimě topíme, při dešti odmlžujeme skla. Někdy stačí malá změna teploty, jindy potřebujete rychle přepnout foukání na čelní sklo.
Když má auto klasická kolečka, je to otázka vteřiny. Když je vše v displeji, může to trvat déle. Ne proto, že by řidič neuměl ovládat techniku, ale proto, že musí hledat.
A hledání v menu je přesně to, co by člověk za volantem dělat neměl.
Displeje nejsou nepřítel. Špatné je jejich špatné použití
Není potřeba vracet se do doby, kdy auto mělo jen rádio, páčky a několik kontrolek. Displeje do moderních aut patří. Navigace na velké obrazovce je přehledná. Kamera při parkování pomáhá. Nastavení asistenta, spotřeby nebo servisních informací dává na displeji smysl.
Jenže základní funkce by měly zůstat rychle dostupné. Hlasitost, teplota, odmlžení, výstražná světla, směrování vzduchu a některé bezpečnostní prvky by neměly být schované hluboko v menu.
Ideální řešení je kombinace. Displej pro složitější věci, tlačítka pro to, co řidič používá pořád.
Na co si dát pozor při koupi auta
Při prohlídce auta se neřiďte jen tím, jak pěkně interiér vypadá. Zkuste si ho normálně používat.
Sedněte si za volant a představte si běžnou jízdu. Umíte rychle změnit teplotu? Najdete odmlžení čelního skla? Dá se snadno zesílit rádio? Musíte kvůli každé maličkosti do menu? Reaguje displej rychle, nebo se seká? Je dobře čitelný na slunci?
U ojetého auta je důležité i to, jestli displej funguje spolehlivě. Výměna velkého infotainmentu nebo dotykového panelu nemusí být levná. U starších aut může být problém i s aktualizacemi, pomalostí systému nebo vadným dotykem.
Hezký displej je příjemný bonus. Ale auto se musí dobře ovládat hlavně za jízdy.
Budoucnost možná bude rozumnější
Zdá se, že automobilky postupně zjišťují, že všechno do displeje nepatří. Některé značky se začínají vracet k fyzickým ovladačům alespoň u základních funkcí. Ne proto, že by moderní technika selhala, ale proto, že člověk za volantem má jen jednu pozornost.
A tu by měl věnovat silnici.
Dotykový displej v autě je dobrý sluha, ale špatný pán. Když pomáhá, je skvělý. Když nutí řidiče hledat klimatizaci v menu místo sledování provozu, je to krok špatným směrem.
Závěr
Moderní auto nemusí mít palubní desku posetou stovkou tlačítek. Ale nemělo by ani nutit řidiče ovládat základní věci jako mobilní telefon.
Nejlepší interiér není ten, který vypadá nejmoderněji na fotce. Nejlepší je ten, ve kterém řidič najde důležité funkce rychle, bezpečně a bez zbytečného přemýšlení.
A přesně tam by měl být rozdíl mezi pokrokem a rozptýlením.
Napsat komentář