Jaroslav z Prahy pracoval jako obchodník na volné noze. Nebyl zaměstnanec s jistou výplatou, služebním autem a pevnou pracovní dobou. Zakázky si sháněl sám, za klienty jezdil po Praze i mimo ni a auto pro něj nebylo jen pohodlí. Byla to pracovní pomůcka.
Jenže jeho staré auto už mělo nejlepší roky za sebou. Servis byl častější, interiér unavený a Jarda měl pocit, že jako obchodník by měl působit trochu lépe. Nechtěl žádný luxusní výstřelek. Nešel si koupit Mercedes GLS, BMW X7 ani auto pro milionáře.
Šel si koupit Škodu.
Konkrétně Škodu Superb Combi Selection 2.0 TDI 110 kW DSG.
Na papíře to znělo rozumně. Velké kombi, diesel, automat, pohodlné auto na práci, rodinu i dlouhé cesty. Superb Combi se skutečně nabízí ve výbavě Selection s motorem 2.0 TDI 110 kW a automatickou převodovkou DSG; aktuální oficiální nabídka Škody u tohoto provedení ukazuje i předváděcí vůz s cenou přes milion korun. (Škoda Auto)
Jenže dnešní „rozumné auto“ už nemusí stát rozumné peníze.
Jarda prodal své staré auto za 100 000 Kč. K tomu přidal 900 000 Kč, které měl připravené z úspor a práce z posledních let. V autosalonu si vybral pěknou metalízu a několik příplatků, které mu nepřipadaly jako rozhazování. Trochu pohodlí, trochu lepší vzhled, trochu praktičnosti navíc.
Na konci z toho byla Škoda za 1 000 000 Kč.
Prvních pár dnů byl spokojený
První dny měl Jaroslav radost. Superb voněl novotou, automat řadil hladce, diesel působil klidně a celé auto mu dávalo pocit, že konečně udělal něco pro sebe i pro práci.
Když přijel za klientem, neměl pocit, že se musí omlouvat za starý vůz na parkovišti. Auto bylo pohodlné, prostorné a působilo důstojně. Přesně to, co od něj čekal.
Jenže radost z nového auta někdy vydrží kratší dobu než klid v peněžence.
Po několika dnech se ozval starý problém. Dluh z minulosti, který Jarda odkládal, najednou potřeboval řešit. Nebyla to drobnost na kreditní kartu. Byla to částka, kvůli které se musel posadit ke stolu a začít počítat.
A tehdy mu došlo, že peníze, kterými mohl dluh splatit, teď stojí před domem na čtyřech kolech.
Měl nový Superb.
Měl najeto jen asi 500 kilometrů.
Ale neměl peníze, které najednou nutně potřeboval.
Patnáctý den přišel plán
Jarda si v hlavě složil jednoduchý plán.
Auto je nové. Má najeto 500 kilometrů. Není bourané, není poškrábané, pořád voní novotou. Tak ho prostě vrátí prodejci. Odnese si zpět 1 000 000 Kč, zaplatí starý dluh a bude mít klid.
Připadalo mu to logické.
Jenže byl patnáctý den.
A hlavně: auto nekoupil přes internet jako zboží z e-shopu. Koupil ho normálně v autosalonu.
V autosalonu narazil
Jaroslav přijel k prodejci, vzal smlouvu a šel dovnitř.
„Dobrý den, já bych chtěl auto vrátit,“ řekl.
Prodejce se zeptal, jestli je s autem nějaký problém.
„Ne, auto je v pořádku. Jen jsem si to rozmyslel. Potřebuju peníze zpátky.“
Tady přišla studená sprcha.
U běžného nákupu v kamenné prodejně člověk nemá automatické právo vrátit zboží jen proto, že si to rozmyslel. Čtrnáctidenní lhůta se podle občanského zákoníku vztahuje na spotřebitelské smlouvy uzavřené distančně nebo mimo obchodní prostory. (Kurzy.cz) dTest zároveň vysvětluje, že u nákupu v kamenné prodejně obecně právo na odstoupení bez důvodu nevzniká. (dTest)
Jinými slovy: kdyby Jarda koupil auto opravdu na dálku jako spotřebitel, mohla by být situace jiná. Ale on ho koupil klasicky v autosalonu. A navíc už byl patnáctý den.
Nešlo o vadné auto.
Nešlo o reklamaci.
Nešlo o podvod.
Jen si to rozmyslel.
A to u auta za milion nestačí.
Útěk do autobazaru
Jarda odešel z autosalonu zklamaný, ale pořád si říkal, že není všechno ztraceno. Auto přece může prodat.
V hlavě počítal se ztrátou kolem pěti procent. Auto stálo milion, má najeto jen 500 kilometrů, takže snad dostane 950 000 Kč. Možná 930 000 Kč. Bude to bolet, ale dluh by ještě zvládl vyřešit.
S takovou představou jel do autobazaru.
Tam si Superb obešli. Podívali se na lak, interiér, výbavu, kilometry i doklady. Auto bylo krásné. Téměř nové. Všechno v pořádku.
„Hezký vůz,“ řekl člověk z výkupu.
Jardovi se trochu ulevilo.
Pak přišla nabídka:
800 000 Kč.
Jaroslav nejdřív nevěděl, jestli slyšel správně.
„Osm set? Vždyť má najeto pět set kilometrů.“
Jenže výkup se na auto nedívá očima člověka, který ho před dvěma týdny koupil. Dívá se na něj jako na zboží, které musí znovu prodat. Už to není nové auto přímo z autosalonu. Je registrované, má prvního majitele a další kupec se může ptát, proč někdo prodává nový Superb po pár dnech.
Autobazar navíc musí počítat s marží, rizikem, dobou stání na ploše a tím, že kupující bude srovnávat cenu s novými, skladovými nebo předváděcími vozy.
Jarda čekal ztrátu pět procent. Realita mu ukázala dvacet.
Kolik Jarda ztratil
Výpočet byl jednoduchý a krutý:
| Položka | Částka |
|---|---|
| Prodej starého auta | 100 000 Kč |
| Jardovy úspory přidané k nákupu | 900 000 Kč |
| Cena nového Superbu | 1 000 000 Kč |
| Nabídka autobazaru při rychlém výkupu | 800 000 Kč |
| Ztráta proti nákupní ceně | 200 000 Kč |
| Propad hodnoty | 20 % |
| Najeto | 500 km |
| Ztráta na 1 km | 400 Kč/km |
Jarda tedy za patnáct dní a 500 kilometrů přišel o 200 000 Kč. To znamená propad 20 % z pořizovací ceny. Když se ztráta rozpočítá na ujeté kilometry, vychází to na 400 Kč za každý kilometr.
Jeho nejdražších 500 kilometrů tak nebyla cesta přes Evropu. Stačila cesta z autosalonu domů, pár jízd po Praze a potom výkupní nabídka, která mu vzala iluze.
Chyba nebyla v autě
Je důležité říct jednu věc: chyba nebyla v Superbu.
Škoda Superb Combi Selection 2.0 TDI DSG může být velmi dobré auto. Prostorné, pohodlné, úsporné a vhodné pro člověka, který hodně jezdí. Jarda nekoupil špatný vůz.
Koupil ho ale ve špatný okamžik.
Nechal se unést pocitem, že nové auto potřebuje hned. Že jako obchodník musí lépe vypadat. Že auto bude investice do práce. Že když bude nejhůř, prodá ho skoro za stejnou cenu.
Jenže auto není bankovní účet na kolech. Peníze, které do něj vložíte, se při rychlém prodeji nemusí vrátit.
Riziko spontánního nákupu
Spontánní nákup auta je nebezpečný právě proto, že se často tváří jako rozumné rozhodnutí.
Člověk si neříká: „Teď udělám hloupost.“
Říká si: „Potřebuju lepší auto.“
„Budu působit profesionálněji.“
„Bude se mi lépe jezdit.“
„Je to pracovní nástroj.“
„A když bude nejhůř, prodám ho.“
Jenže právě poslední věta bývá zrádná.
Ano, auto se prodat dá. Ale ne nutně za cenu, kterou má člověk v hlavě. Trh neřeší, že jste s autem ujeli jen 500 kilometrů. Neřeší, že vás tlačí dluh. Neřeší, že jste si nákup rozmysleli pozdě.
Trh řeší, za kolik se auto dá znovu prodat a kolik rizika v něm je.
Jarda šel do autobazaru s představou ztráty 50 000 Kč. Odešel s realitou ztráty 200 000 Kč.
Auto není pár ponožek
Jaroslavův příběh je fiktivní, ale jeho chyba je velmi skutečná.
Když si koupíte ponožky a doma zjistíte, že se vám nelíbí, nic velkého se nestane. Hodíte je do šuplíku, někomu je dáte, nebo je v nejhorším vyhodíte. Ztráta bolí pár korun.
U auta za milion je to jiné.
Když si po pár dnech uvědomíte, že jste přestřelili, nejde ho jen tak hodit do koše. Nejde přijít do autosalonu a automaticky čekat, že vám vrátí celý milion. Nejde spoléhat na to, že autobazar ocení vaše skoro nové auto stejně jako vy.
Auto je velké rozhodnutí. Finančně, prakticky i psychologicky.
Poučení: auto kupujte s chladnou hlavou
Nejdůležitější poučení z příběhu Jaroslava z Prahy je jednoduché:
Auto kupujte s chladnou hlavou.
Ne ve chvíli, kdy voní novotou.
Ne ve chvíli, kdy se leskne metalíza pod světly showroomu.
Ne ve chvíli, kdy prodejce ukazuje příjemnou měsíční splátku.
Ne ve chvíli, kdy si představujete, jak dobře budete působit před klientem.
Kupujte ho až tehdy, když první nadšení opadne — a auto vám pořád bude dávat smysl.
Před podpisem smlouvy si spočítejte nejen pořizovací cenu, ale i rezervu. Co se stane, když přijde starý dluh, slabší měsíc, nemoc, ztráta zakázky nebo jiný nečekaný výdaj? Zůstane vám po koupi auta dost peněz na běžný život?
Jarda si koupil krásný Superb. Ale za patnáct dní pochopil, že krásné auto před domem nevyřeší starý dluh ani prázdný účet.
Nové auto má sloužit člověku. Nemá ho dostat do kouta.
Auto není pár ponožek. Když se vám přestane líbit nebo zjistíte, že jste přestřelili, cesta zpátky může být velmi drahá.
Klíčová slova: Škoda Superb, Nákup auta, Nové auto, Ztráta hodnoty, Autobazar
Meta description: Jaroslav z Prahy si jako obchodník na volné noze koupil Škodu Superb Combi za milion korun. Po 15 dnech a 500 kilometrech zjistil, že auto nejde jen tak vrátit a rychlý výkup může znamenat ztrátu 200 000 Kč.
Napsat komentář