Tempomat je jedna z těch funkcí, které člověk dlouho nepotřebuje — a pak si na ně velmi rychle zvykne. Na dálnici nastavíte rychlost, sundáte nohu z plynu a auto jede pořád stejně. Žádné neustálé hlídání tachometru, žádné drobné zrychlování a zpomalování, méně únavy na dlouhé cestě.
Jenže tempomat už dávno není jen jednoduché zařízení, které drží rychlost. Z původního pohodlí pro řidiče se postupně stal základ pro adaptivní tempomat, asistenty jízdy v koloně, udržování v pruhu a částečně automatizovanou jízdu.
Dnešní moderní auto už často nejen drží rychlost, ale také sleduje vozidlo před sebou, zpomaluje, zrychluje, někdy umí zastavit v koloně a znovu se rozjet. A právě tady začíná zajímavá otázka: kde končí pohodlí a kde začíná autonomní jízda?
Co je tempomat
Klasický tempomat je systém, který udržuje zvolenou rychlost auta bez toho, aby řidič musel držet nohu na plynu. Řidič nastaví například 130 km/h a auto se snaží tuto rychlost držet.
Když přijde kopec, systém přidá. Když jedete po rovině, drží plyn stabilněji než lidská noha. U starších aut šlo hlavně o mechanické nebo elektromechanické ovládání plynu, u moderních aut pracuje tempomat přes elektroniku motoru.
| Typ systému | Co umí |
|---|---|
| Klasický tempomat | Drží nastavenou rychlost |
| Omezovač rychlosti | Nedovolí překročit nastavenou rychlost |
| Adaptivní tempomat | Drží rychlost i odstup od auta vpředu |
| Stop & Go | Umí zpomalit až do zastavení a znovu se rozjet |
| Asistent jízdy v pruhu | Pomáhá držet auto mezi čarami |
| Asistovaná jízda | Kombinuje rychlost, odstup a vedení v pruhu |
Klasický tempomat je pohodlí. Adaptivní tempomat je už částečný dohled nad dopravou před autem.
Vynálezce, který neviděl, ale cítil rychlost
Historie tempomatu se často spojuje se jménem Ralph Teetor. Byl to americký inženýr a vynálezce, který přišel o zrak už v dětství. Přesto se stal velmi schopným technikem. Traduje se, že ho k nápadu inspirovala jízda s právníkem, který při mluvení zpomaloval a při poslouchání zrychloval. Teetorovi vadilo neustálé kolísání rychlosti.
Výsledkem byl systém pro udržování stálé rychlosti. Teetorův systém vyráběla firma Perfect Circle pod názvem Speedostat. Chrysler ho v roce 1958 uvedl do modelů Imperial, New Yorker a Windsor, kde ho nabízel pod názvem Auto-Pilot. V roce 1959 už Chrysler nabízel tuto funkci jako příplatkovou výbavu u všech svých modelů. (invent.org)
Je zajímavé, že jeden z vynálezů, který řidičům pomáhá držet plyn a rychlost, vytvořil člověk, který sám neřídil klasickým způsobem. O to víc vnímal, jak nepříjemná může být neplynulá jízda.
Klasický tempomat: král dlouhých dálnic
První tempomaty měly jasný účel: pohodlí na dlouhé cestě. V Americe, kde jsou dlouhé rovné silnice a velké vzdálenosti, dávaly velký smysl. Řidič nemusel neustále držet plyn ve stejné poloze a jízda byla plynulejší.
Výhody klasického tempomatu jsou zřejmé:
| Výhoda | Proč se hodí |
|---|---|
| Menší únava pravé nohy | Hlavně na dálnici |
| Stabilní rychlost | Méně nechtěného zrychlování |
| Menší riziko překročení limitu | Pokud si nastavíte rozumnou rychlost |
| Plynulejší jízda | Může pomoci spotřebě |
| Pohodlí | Řidič se méně zabývá plynem |
Jenže klasický tempomat má jednu zásadní nevýhodu: nevidí před sebe.
Když nastavíte 130 km/h a před vámi někdo zpomalí, klasický tempomat bude dál držet 130 km/h, dokud ho nevypnete nebo nezačnete brzdit. Proto je vhodný hlavně na volnější dálnici, ne do hustého provozu.
Kdy klasický tempomat nepoužívat
Tempomat není dobrý sluha za každých okolností. Na suché a volné dálnici pomáhá. V horších podmínkách může být spíš problém.
| Situace | Proč být opatrný |
|---|---|
| Hustý provoz | Řidič musí často brzdit a zrychlovat |
| Město | Příliš mnoho změn rychlosti |
| Kluzká silnice | Auto může nečekaně reagovat na plyn |
| Déšť, sníh, led | Horší přilnavost |
| Kroucená okreska | Tempomat nezná zatáčky jako člověk |
| Únava řidiče | Tempomat nesmí nahrazovat pozornost |
Důležité je jednoduché pravidlo: tempomat pomáhá držet rychlost, ale neřeší za řidiče provoz.
Adaptivní tempomat: auto začalo sledovat ostatní
Další velký krok přišel ve chvíli, kdy tempomat přestal držet jen rychlost a začal hlídat také odstup.
Adaptivní tempomat, často zkráceně ACC, umí sledovat vozidlo vpředu a podle něj upravovat rychlost. Když auto před vámi zpomalí, zpomalí i vaše auto. Když se cesta uvolní, systém znovu zrychlí na nastavenou rychlost.
Za jeden z prvních sériových adaptivních systémů se považuje Mitsubishi Diamante z roku 1995 se systémem Preview Distance Control. Používal laser/lidar a uměl řídit rychlost přes plyn a podřazení, i když ještě nešlo o dnešní plnohodnotné brzdění ve všech situacích. (MotorBiscuit)
V roce 1999 přišel Mercedes-Benz se systémem Distronic v třídě S generace W220. Continental uvádí, že šlo o první adaptivní tempomat využívající dálkový radar v sériovém voze. (Continental AG)
To byl důležitý okamžik. Tempomat se z pohodlného držáku rychlosti změnil na systém, který začal vnímat okolí.
Radar, kamera, lidar: oči moderního tempomatu
Moderní adaptivní tempomat potřebuje vědět, co se děje před autem. K tomu používá různé senzory.
| Senzor | Co dělá |
|---|---|
| Radar | Měří vzdálenost a rychlost vozidel vpředu |
| Kamera | Rozpoznává pruhy, auta, značky, někdy chodce |
| Lidar | Měří prostor laserem, u aut méně běžný než radar |
| Ultrazvuk | Spíš parkování a nízké rychlosti |
| Mapová data | Pomáhají předvídat zatáčky, křižovatky nebo omezení |
Nejčastější kombinace u běžných aut je radar a kamera. Radar je dobrý na vzdálenost a rychlost, kamera pomáhá s rozpoznáním obrazu. Společně umožňují funkce, které starý tempomat nikdy neuměl.
Adaptivní tempomat není autopilot
Tady je potřeba být opatrný. Adaptivní tempomat není autonomní řízení. I když auto samo zpomaluje a zrychluje, řidič pořád odpovídá za jízdu.
Systém může přehlédnout stojící překážku, špatně vyhodnotit motorku, pozdě reagovat v zatáčce nebo se zmást při špatném počasí. Kamera nemusí dobře vidět v mlze, sněhu nebo proti slunci. Radar může mít své limity v hustém provozu nebo u neobvyklých objektů.
| Co ACC umí | Co neumí zaručit |
|---|---|
| Držet nastavený odstup | Vždy správně poznat každou překážku |
| Zpomalit za autem vpředu | Chápat složité situace jako člověk |
| Zrychlit po uvolnění pruhu | Předvídat úmysly ostatních řidičů |
| Pomoci v koloně | Nahradit pozornost řidiče |
| Zlepšit pohodlí | Udělat z auta plně autonomní vozidlo |
Název „autopilot“ může znít lákavě, ale na silnici je nebezpečné brát ho doslova.
Stop & Go: pomocník do kolon
Velký rozdíl mezi starším a novějším adaptivním tempomatem je funkce Stop & Go. Ta se hodí hlavně v kolonách. Auto umí zpomalit až do zastavení, chvíli stát a potom se znovu rozjet.
U některých aut stačí, aby se kolona pohnula. U jiných musí řidič lehce ťuknout do plynu nebo potvrdit rozjezd tlačítkem.
| Situace | Jak pomáhá Stop & Go |
|---|---|
| Dálnice v koloně | Méně práce s plynem a brzdou |
| Popojíždění ve městě | Menší únava |
| Zácpa po nehodě | Auto drží odstup |
| Dlouhá cesta | Řidič se méně vyčerpá |
Stop & Go ale pořád není samostatné řízení. Řidič musí sledovat provoz, chodce, cyklisty, křižovatky a nečekané situace.
Tempomat a omezovač rychlosti
Někteří řidiči si pletou tempomat a omezovač rychlosti. Přitom jde o dvě různé věci.
| Funkce | Jak funguje |
|---|---|
| Tempomat | Auto samo drží nastavenou rychlost |
| Omezovač rychlosti | Řidič šlape na plyn, ale auto ho nepustí přes limit |
| Adaptivní tempomat | Drží rychlost i odstup |
| Inteligentní omezovač | Může reagovat na dopravní značky |
Omezovač je užitečný třeba ve městě. Nastavíte 50 km/h a auto vás přes tuto hranici nepustí, pokud prudce nesešlápnete plyn nebo funkci nevypnete. Tempomat je vhodnější na delší plynulou jízdu.
Od tempomatu k asistované jízdě
Když se adaptivní tempomat spojí s udržováním v jízdním pruhu, vzniká systém, kterému automobilky říkají různě: Travel Assist, Pilot Assist, Highway Assist, Driving Assistant, Autopilot a podobně.
Princip je podobný:
| Funkce | Co dělá |
|---|---|
| Adaptivní tempomat | Drží rychlost a odstup |
| Udržování v pruhu | Pomáhá řídit mezi čarami |
| Rozpoznávání značek | Navrhuje nebo upravuje rychlost |
| Navigační data | Pomáhají před zatáčkou nebo sjezdem |
| Hlídání řidiče | Kontroluje ruce na volantu nebo oči řidiče |
Takové systémy mohou na dálnici působit velmi schopně. Auto drží pruh, zpomaluje za vozidlem, zrychluje a řidič má pocit, že „to jede samo“.
Jenže to je přesně chvíle, kdy je potřeba zůstat ve střehu.
Úrovně autonomie: kde je tempomat
SAE rozlišuje šest úrovní automatizace jízdy od Level 0 po Level 5. Level 0 znamená žádnou automatizaci, Level 5 plně autonomní jízdu za všech podmínek. (sae.org)
Pro běžné řidiče je důležité hlavně toto:
| Úroveň | Co to znamená |
|---|---|
| Level 0 | Auto může varovat, ale neřídí |
| Level 1 | Auto pomáhá buď s rychlostí, nebo s řízením |
| Level 2 | Auto může zároveň řídit i držet rychlost, ale řidič stále dohlíží |
| Level 3 | Auto v určitých podmínkách řídí samo, ale může vyžádat převzetí |
| Level 4 | Auto zvládá samo jízdu v určené oblasti nebo podmínkách |
| Level 5 | Plná autonomie kdekoliv |
Klasický tempomat je pomocník. Adaptivní tempomat je typicky součást úrovně Level 1, pokud řeší jen rychlost a odstup. Když se spojí s vedením v pruhu, jde obvykle o Level 2. Tam ale pořád platí: řidič musí sledovat provoz a být připraven zasáhnout.
Největší riziko: falešný pocit bezpečí
Moderní asistenti jsou tak dobří, že řidiče někdy uspí. Auto drží pruh, brzdí, zrychluje a zdá se, že všechno zvládá.
To je nebezpečné.
Ne proto, že by systémy byly špatné. Ale proto, že člověk jim začne věřit víc, než je zdrávo.
| Riziko | Co se může stát |
|---|---|
| Řidič přestane sledovat provoz | Pozdě zareaguje |
| Systém nepozná stojící překážku | Auto nemusí včas brzdit |
| Špatné počasí zhorší senzory | Kamera nebo radar vidí hůř |
| Zmizí čáry na silnici | Asistent pruhu je nejistý |
| Auto vpředu sjede z pruhu | ACC může začít zrychlovat |
| Motorka nebo cyklista | Systém je může vyhodnotit pozdě |
Tempomat je pomocník. Ne náhrada řidiče.
Tempomat a spotřeba
Mnoho lidí říká, že tempomat šetří palivo. Někdy ano, někdy ne.
Na rovinaté dálnici může tempomat pomoci, protože drží plyn plynuleji než člověk. V kopcovitém terénu ale může být horší, protože se snaží za každou cenu držet nastavenou rychlost a do kopce přidává víc, než by klidný řidič udělal sám.
| Situace | Dopad na spotřebu |
|---|---|
| Rovná dálnice | Tempomat může pomoci |
| Kopcovitá silnice | Řidič může být úspornější |
| Hustý provoz | Adaptivní tempomat může brzdit a zrychlovat častěji |
| Plynulá jízda | Nejlepší pro spotřebu |
| Vysoká rychlost | Spotřeba roste i s tempomatem |
Tempomat není kouzelný spořič paliva. Je to hlavně systém pro pohodlí a plynulost.
Starší auta a dodatečný tempomat
Některá starší auta tempomat neměla, ale někdy ho lze dodatečně doplnit. U některých modelů stačí správná páčka, aktivace v řídicí jednotce a kompatibilní elektronika. U jiných je to složitější nebo se to nevyplatí.
U starších aut je potřeba dávat pozor hlavně na kvalitu montáže. Tempomat zasahuje do řízení rychlosti auta, a proto není dobré řešit ho levným neznámým modulem bez jistoty, že bude bezpečně fungovat.
Kdy je adaptivní tempomat výborný
Adaptivní tempomat patří mezi funkce, které dávají největší smysl u lidí, kteří hodně jezdí.
| Řidič / situace | Proč se hodí |
|---|---|
| Dlouhé dálniční trasy | Menší únava |
| Časté kolony | Stop & Go šetří nervy |
| Služební auto | Komfort při cestách |
| Rodinné auto | Plynulejší jízda |
| Řidič dojíždějící do práce | Pomoc v provozu |
| Dálnice v zahraničí | Držení odstupu a rychlosti |
U auta na práci bych adaptivní tempomat považoval za jednu z nejpříjemnějších výbav. Ne proto, že by řídil za vás, ale protože ubírá drobnou únavu.
Kdy může být otravný
Ne každý adaptivní tempomat funguje stejně. Některé systémy jsou plynulé, jiné brzdí pozdě, rozjíždějí se pomalu nebo nechávají tak velký odstup, že se do mezery neustále někdo zařazuje.
| Projev | Co vadí |
|---|---|
| Prudké brzdění | Nepříjemné pro posádku |
| Pomalé reakce | V provozu působí nejistě |
| Příliš velký odstup | Auta se zařazují před vás |
| Špatná práce v zatáčce | Systém ztrácí auto vpředu |
| Nejistota v dešti/sněhu | Senzory mohou být omezené |
| Špatné čtení značek | Auto navrhuje nesmyslnou rychlost |
Proto je dobré si adaptivní tempomat při koupi auta vyzkoušet. Ne všechny systémy jsou stejně příjemné.
Jak správně používat tempomat
| Pravidlo | Proč |
|---|---|
| Používejte ho hlavně na plynulé silnici | Tam dává největší smysl |
| V hustém provozu buďte opatrní | Časté změny rychlosti |
| Nastavte rozumný odstup | Nejen nejmenší možný |
| Sledujte provoz | Systém není řidič |
| V dešti a sněhu zvažte vypnutí | Horší přilnavost a senzory |
| Nenechte se uspat pohodlím | Únava je pořád problém |
| Mějte nohu připravenou brzdit | U starších systémů zvlášť |
Tempomat v elektromobilech
Elektromobily často kombinují adaptivní tempomat s rekuperací. Auto může zpomalovat plynuleji, částečně vracet energii do baterie a v koloně působit velmi přirozeně.
U některých elektromobilů se k tomu přidává silné jednopedálové ovládání. To ale není totéž jako tempomat. Jednopedálové řízení znamená, že auto po uvolnění plynu silně rekuperuje. Tempomat znamená, že auto samo drží rychlost nebo odstup.
Moderní elektromobil tak může mít několik vrstev řízení rychlosti najednou: rekuperaci, omezovač, klasický tempomat, adaptivní tempomat a asistovanou jízdu.
Budoucnost: auto pojede samo, ale ne všude hned
Tempomat je jeden z kroků na dlouhé cestě k automatizované jízdě. Nejdřív držel rychlost. Potom odstup. Pak se přidal pruh. Dnes některá auta zvládají na dálnici velmi pokročilou asistovanou jízdu.
Ale plně autonomní auto, které zvládne každou silnici, počasí, město, chodce, cyklisty, stavbu i českou okresku bez řidiče, je mnohem složitější úkol.
Proto je dobré brát současné systémy realisticky. Jsou užitečné, pohodlné a často bezpečnostně přínosné. Ale pořád mají hranice.
Historie tempomatu v kostce
| Období | Vývoj |
|---|---|
| 40. a 50. léta | Ralph Teetor vyvíjí systém pro udržování rychlosti |
| 1958 | Chrysler uvádí Speedostat / Auto-Pilot do vybraných modelů |
| 60.–80. léta | Tempomat se šíří hlavně u pohodlnějších a dálničních aut |
| 90. léta | Přicházejí první adaptivní systémy s lidarem |
| 1995 | Mitsubishi Diamante s raným adaptivním tempomatem |
| 1999 | Mercedes Distronic s dálkovým radarem |
| 2000+ | ACC se postupně dostává do luxusních i běžných aut |
| 2010+ | Kombinace ACC a vedení v pruhu |
| Současnost | Asistovaná jízda, Stop & Go, rozpoznávání značek |
| Budoucnost | Vyšší úrovně automatizace v omezených podmínkách |
Shrnutí
Tempomat začal jako jednoduchá funkce pro pohodlí na dlouhé cestě. Měl udržet stálou rychlost a ulevit řidiči. Postupně se z něj stal adaptivní systém, který sleduje auta vpředu, drží odstup, pomáhá v koloně a ve spojení s dalšími asistenty se stal jedním ze základů moderní asistované jízdy.
Přesto platí jednoduché pravidlo: tempomat není řidič.
Klasický tempomat nevidí před sebe. Adaptivní tempomat vidí jen to, co mu dovolí senzory. Asistent pruhu funguje jen tam, kde má z čeho číst. A i velmi moderní auto může udělat chybu.
Tempomat je skvělý sluha, ale špatný pán.
Největší výhoda tempomatu není v tom, že by řídil za člověka. Je v tom, že dobrému řidiči ubere únavu — a špatnému nesmí dát falešný pocit, že už nemusí řídit.
Napsat komentář