Koupit auto v Německu zní jednoduše. Najdu vůz na internetu, zavolám prodejci, sednu na vlak, na místě zaplatím, vezmu klíče a jedu domů. V představě je to krásně přímočaré. V praxi je to ale trochu složitější, hlavně pokud nechcete platit nic předem, nechcete posílat rezervační poplatek a zároveň chcete mít možnost si auto na místě rozmyslet.
Dobrá zpráva je, že takový postup možný je. Jen je potřeba chápat, že samotná koupě auta a legální cesta domů nejsou jedna a tatáž věc. Auto si můžete na místě prohlédnout, rozhodnout se, zaplatit ho a až potom začít řešit doklady, převozní značky a pojištění. Domů se jede až ve chvíli, kdy jsou papíry skutečně v pořádku.
Ideální plán: do Německa jednou a zpět už vlastním autem
Mnoho lidí chce udělat dovoz co nejjednodušeji. Nechtějí si auto nechat přivézt od cizí firmy, nechtějí jet do Německa dvakrát a nechtějí kupovat vůz jen podle fotografií. Cíl je jasný: do Německa vlakem, autem zpátky.
Takový plán dává smysl hlavně u auta, které je relativně blízko, je od prověřeného prodejce a má rozumně doloženou historii. Přesto je potřeba počítat s tím, že ani hezké fotografie, dobrý popis a telefonický slib prodejce ještě neznamenají, že auto na místě opravdu koupíte.
Fotografie mohou být lichotivé. Popis může vynechat drobnosti. Auto může mít škrábance, opotřebený interiér, jiný pocit z jízdy, horší lak nebo technický detail, který vás od koupě odradí. Proto je dobré jet do Německa s jasným postojem: auto chci koupit, ale jen pokud bude na místě odpovídat tomu, co bylo slíbeno.
Musím platit něco předem?
Nemusíte vždy. Záleží na prodejci a na konkrétním autě. Někteří prodejci jsou ochotní auto krátce podržet na základě domluvy. Jiní chtějí rezervační poplatek. Další řeknou jednoduše: kdo přijede první a zaplatí, ten auto bere.
Pokud nechcete platit předem, je fér to prodejci říct otevřeně. Například:
Mám o auto vážný zájem. Přijedu ho osobně prohlédnout, pokud bude odpovídat popisu, zaplatím na místě a odvezu si ho.
To je normální a rozumný přístup. Prodejce ale nemusí garantovat, že auto mezitím neprodá někomu jinému. Proto je lepší domluvit si přesný termín návštěvy, potvrdit si, že auto je stále k dispozici, a ideálně si ještě v den odjezdu ověřit, že vůz pořád stojí u prodejce.
Přijedu, prohlédnu, rozhodnu se
Na místě by nemělo rozhodovat nadšení, ale kontrola. Auto je potřeba obejít, porovnat s fotografiemi, zkontrolovat doklady, VIN, stav karoserie, pneumatiky, servisní záznamy, výbavu a samozřejmě se projet.
U levnějšího auta člověk nemůže čekat nový vůz. Ale rozdíl mezi „běžným opotřebením“ a „něco se tu tajilo“ je zásadní. Pokud auto vypadá jinak než v inzerátu, má podezřelé zvuky, chybí důležité doklady nebo se prodejce začne vymlouvat, je lepší odjet vlakem zpět než si domů přivézt problém.
Tady je hlavní výhoda osobní cesty: dokud jste nezaplatili, můžete říct ne.
Auto beru. Co se děje potom?
Když se rozhodnete auto koupit, přichází druhá část celé akce. Nejdřív se podepíše kupní smlouva nebo prodejce vystaví fakturu. Pak auto zaplatíte. A teprve potom se řeší papíry pro cestu domů.
To je důležité říct jasně: po zaplacení ještě nemusíte mít všechno hotové pro odjezd. Auto je vaše, ale dokud nemá platné převozní značky a pojištění, nemůžete s ním jen tak legálně vyjet.
Praktický postup tedy vypadá takto:
Přijedete k prodejci, auto si prohlédnete, rozhodnete se ho koupit, zaplatíte, dostanete smlouvu nebo fakturu a dostupné doklady k vozidlu. Potom se vyřizují převozní značky, pojištění a další formality. Teprve když je vše připravené, sednete do auta a jedete domů.
Auto je zaplacené. Teď teprve začíná papírování
Tohle je část, kterou si mnoho lidí představuje příliš jednoduše. Zaplatit auto neznamená automaticky okamžitě odjet. Zvlášť pokud původní německé značky zůstávají prodejci, auto je odhlášené nebo je potřeba vývozní registrace.
Pro převoz auta z Německa se běžně řeší dočasné nebo vývozní značky a k nim pojištění. Německé úřady uvádějí, že vývozní značka, tedy Ausfuhrkennzeichen, slouží pro převoz vozidla do zahraničí a její platnost je vázána také na pojištění a technickou způsobilost vozidla. (Landeshauptstadt Stuttgart)
Jinými slovy: nestačí mít klíčky a fakturu. Auto musí být pro cestu po silnici legálně provozovatelné. Musí mít značky a pojištění. České zelené převozní značky nejsou určeny k tomu, abyste s nimi jeli pro auto do zahraničí nebo převáželi auto ze zahraničí domů. Pro převoz z Německa potřebujete řešit německé převozní nebo vývozní značky. (ČSOB Pojišťovna)
Kdo papíry vyřizuje?
Záleží na prodejci. Někteří větší dealeři jsou na export zvyklí a umí s vyřízením pomoct. Někdy mají kontakt na službu, která zařídí pojištění, úřad i značky. Jindy musíte na úřad sami, případně s prodávajícím.
Je dobré si to vyjasnit ještě před cestou. Ne až ve chvíli, kdy stojíte u auta s penězi v ruce. Předem se ptejte:
Umíte zařídit převozní nebo vývozní značky? Pomůžete s pojištěním? Jak dlouho to obvykle trvá? Je možné vše vyřídit ve stejný den? Které doklady k autu dostanu?
U některých aut může být všechno hotové rychle. U jiných se může čekat. Může být zavřený úřad, může chybět termín, může být problém s technickou platností nebo s dokumenty. Proto je lepší neplánovat cestu tak, že v 11 hodin kupujete auto a v poledne už musíte být na dálnici směrem domů.
Jak zaplatit auto na místě?
Tady neexistuje jedna univerzální odpověď. U levnějšího auta může někdo pořád platit hotově, ale vozit větší částky v hotovosti není pohodlné ani příjemné. U dražších aut je běžnější bankovní převod, případně okamžitá platba, pokud ji banka umožní a pokud se peníze skutečně připíšou.
Kreditní karta u auta za desetitisíce eur nemusí být samozřejmost. Někteří prodejci karty vůbec neberou, jiní jen s limitem nebo poplatkem. Proto je potřeba si platební způsob ověřit předem. Nestačí spoléhat na to, že „nějak to půjde“.
Rozumné je mít připravený bankovní účet, ověřený limit pro platbu, funkční mobilní bankovnictví, případně předem informovat banku, že budete posílat vyšší částku do zahraničí. U hotovosti zase počítejte s bezpečností a s tím, že prodejce nemusí chtít velkou hotovost přijmout.
Co si odvézt v ruce?
Od prodejce byste měli mít hlavně kupní smlouvu nebo fakturu, německé doklady k vozidlu, potvrzení potřebná k převozu, pojištění a převozní nebo vývozní značky. U novějších aut se často hodí také COC list, tedy evropské potvrzení o shodě, pokud je k dispozici.
Pro následnou registraci dovezeného vozidla v Česku se řeší doklady k technické způsobilosti, technická prohlídka nebo evidenční kontrola, pojištění a další podklady podle konkrétní situace. Portál veřejné správy i Ministerstvo dopravy uvádějí u dovezeného vozidla mimo jiné doklady k technické způsobilosti, doklad o technické prohlídce, protokol o evidenční kontrole a zelenou kartu. (Portál veřejné správy)
U ojetého auta z EU je dobré předem počítat i s tím, že český úřad bude chtít údaje potřebné pro zápis vozidla do registru. Pokud něco chybí, může se přihlášení zbytečně protáhnout.
Největší chyba: myslet si, že zaplacené auto už je automaticky připravené k odjezdu
To je asi nejdůležitější poučení. Auto může být zaplacené, může být vaše, můžete mít klíče, ale pořád ještě nemusí být připravené k legální cestě domů.
Správná věta tedy nezní:
Zaplatím auto, sednu a jedu.
Správnější je:
Zaplatím auto, dostanu doklady, vyřídím převozní značky a pojištění, a až potom jedu domů.
Právě tato mezifáze rozhoduje o tom, jestli bude cesta z Německa příjemný zážitek, nebo zbytečný stres.
Mám možnost si to rozmyslet?
Ano, ale hlavně před zaplacením. Dokud auto jen prohlížíte, můžete odejít. Když neodpovídá popisu, když vám nesedí chování prodejce, když nesedí doklady nebo když máte špatný pocit, je lepší nekoupit.
Po zaplacení už je situace jiná. Samozřejmě existují právní nároky při podvodu nebo skrytých vadách, ale v praxi je mnohem lepší problémům předcházet než je později řešit přes hranice. Proto má osobní prohlídka takovou cenu.
Vyplatí se jet vlakem?
Ano, pokud je plán dobře připravený. Vlak je praktický hlavně tehdy, když nechcete řešit druhého řidiče ani návrat druhým autem. Přijedete k prodejci, auto zkontrolujete, a pokud všechno sedí, vracíte se už vlastním vozem.
Ale je dobré mít i záložní plán. Může se stát, že auto nekoupíte. Může se stát, že se papíry nestihnou. Může se stát, že budete muset přespat nebo jet domů znovu vlakem. Není to prohra. Pořád je to levnější než koupit špatné auto jen proto, že už jste investovali čas do cesty.
Praktický závěr
Koupě auta v Německu na jednu cestu je možná, ale musí mít správné pořadí. Nejdřív ověřit auto, potom se rozhodnout, potom zaplatit, potom vyřídit papíry, značky a pojištění, a teprve nakonec vyrazit domů.
Nejlepší dovoz není ten nejrychlejší. Nejlepší dovoz je ten, kdy si na místě můžete říct ano i ne. Když auto odpovídá, koupíte ho. Když neodpovídá, odjedete bez něj. A když ho koupíte, domů jedete až ve chvíli, kdy je auto nejen zaplacené, ale také legálně připravené na cestu.
Než se pustíte do papírů
Pokud teprve plánujete cestu pro auto do Německa, začněte prvním dílem. Popisuje cestu vlakem, prohlídku auta, rozhodování na místě i samotnou platbu.
Čtěte také:
Do Německa vlakem, zpět autem: jak probíhá koupě auta, když nechcete jet zbytečně dvakrát
Napsat komentář