Budoucnost navigací: přestaneme slepě poslouchat šipku na displeji?
Dřív navigace jen ukazovala cestu. Budoucí navigace bude s řidičem mluvit jako spolujezdec.
Dnešní navigace umí hodně. Najde trasu, ukáže kolony, spočítá příjezd, upozorní na radary a někdy nabídne rychlejší objížďku. Jenže pořád má jednu zásadní slabinu: často neví, jaká je skutečná realita na silnici.
Řidič pak tupě poslouchá pokyny. Odbočí do lesa, vjede na polní cestu, skončí u zákazu vjezdu, v úzké uličce nebo před podjezdem, kam se nevejde. Navigace splnila výpočet. Řidič ale skončil špatně.
A právě tady může přijít další velký krok.
Navigace jako virtuální spolujezdec
Film Ona ukázal svět, kde si člověk povídá s umělou inteligencí jako s někým blízkým. V automobilismu to nemusí znamenat virtuální partnerku v autě. Může to znamenat něco praktičtějšího: navigaci, která nebude jen mechanicky hlásit pokyny, ale bude přemýšlet jako zkušený spolujezdec.
Neřekne jen:
„Odbočte doprava.“
Ale dodá:
„Tahle cesta je sice kratší, ale je úzká, bez osvětlení a často tam bývá bláto. Pro osobní auto to zvládnete, ale za deště bych doporučil zůstat na hlavní.“
To je obrovský rozdíl.
Proč dnešní navigace někdy selhává
Navigace často optimalizuje podle času a vzdálenosti. Jenže řidič neřeší jen čas. Řeší také pohodlí, bezpečnost, typ auta, počasí, denní dobu, zkušenosti a nervy.
Rodinný řidič s dětmi nechce ušetřit tři minuty za cenu cesty přes rozbitou okresku. Řidič dodávky nechce úzký most. Začátečník nechce prudké couvání ve slepé ulici. A majitel nízkého auta nechce rozbitou cestu plnou děr.
Dobrá navigace budoucnosti by měla znát rozdíl mezi „nejrychlejší“ a „nejrozumnější“ trasou.
Test navigací: kdo vede řidiče a kdo ho jen žene?
Tohle by mohl být zajímavý test pro Autano.cz. Ne jen měřit, která navigace ukáže nejkratší čas, ale která navrhne nejlepší cestu pro skutečného člověka.
Testovat by se dalo:
Google Maps, Waze, Apple Maps, Mapy.cz, vestavěná navigace v autě.
A hodnotit ne jen příjezdový čas, ale i:
- zda navigace posílá auto do nesmyslných zkratek,
- zda rozpozná horší silnice,
- zda umí varovat před úzkou cestou,
- zda bere v úvahu počasí a noc,
- zda je hlasový pokyn včasný a srozumitelný,
- zda řidiče uklidňuje, nebo stresuje.
Tohle by byl dobrý článek i seriál: „Test navigací: když nejkratší cesta není nejlepší“.
Budoucnost: navigace, která se zeptá
Chytrá navigace by nemusela jen rozkazovat. Mohla by se ptát:
„Chcete nejrychlejší trasu, nebo pohodlnější trasu po hlavních silnicích?“
„Začíná sněžit. Mám se vyhnout prudším stoupáním?“
„Jedete často v noci. Mám preferovat lépe osvětlené silnice?“
„Tahle objížďka ušetří čtyři minuty, ale vede přes úzké ulice. Chcete ji opravdu použít?“
Tím by se z navigace stal skutečný asistent. Ne diktátor s mapou.
Riziko: když budeme věřit navigaci víc než vlastním očím
Na druhé straně je tu nebezpečí. Čím chytřejší bude hlas v autě, tím víc mu budou lidé věřit. A to může být problém. Řidič pořád musí řídit. Navigace může poradit, ale zodpovědnost má člověk.
Když vidím zákaz vjezdu, zákaz vjezdu platí. Když vidím, že cesta vede do lesa a je rozbahněná, nemám tam jet jen proto, že to navigace ukazuje. Technologie nesmí nahradit úsudek.
Závěr
Budoucnost navigací nebude jen v lepší mapě. Bude v lepším rozhovoru mezi autem a řidičem. Navigace už nebude jen šipka na displeji. Bude to hlasový asistent, který pochopí, že nejrychlejší trasa nemusí být nejlepší.
Dobrý řidič nebude ten, kdo navigaci slepě poslouchá. Dobrý řidič bude ten, kdo ji používá jako pomocníka — ne jako mozek za volantem.
Napsat komentář